Novinky
Studijní pobyty v partnerské škole Lycée de la Sauque v La Brède (Francie)
Výrazným plodem spolupráce s partnerskou školou Lycée de la Sauque v La Brède jsou nejen oboustranné jazykově-poznávací pobyty, ale také možnost tříměsíčního studijního pobytu našich studentů septimy, a to za velmi výhodných finančních podmínek, čehož od zahájení vzájemné spolupráce využily již čtyři studentky: Markéta Solnická (září – listopad 2013), Adéla Kolářová (září – listopad 2014), Kateřina Kubíčková (září – listopad 2015) a Anna Kasanová (září – listopad 2016). V současnosti se na svůj studijní pobyt připravuje studentka sexty Kristýna Mikulková (září – listopad 2017).
Na základě dohody s partnerskou školou jsou naši septimáni zařazováni do předmaturitního ročníku literární větve (Première L), v jejímž týdenním rozvrhu dominují humanitní předměty. Studenti tak mají při rozborech literárních děl s následnými diskusemi možnost co nejčastějšího kontaktu s psanou i mluvenou podobou francouzštiny.
Jelikož je Lycée de la Sauque školou internátní, jsou všichni zahraniční studenti přes týden ubytováni v areálu školy, přičemž se přes víkend stávají součástí rodiny jednoho z domácích studentů. Dostávají tak skvělou příležitost poznat jak klasický život francouzské rodiny, tak i klady a zápory spojené se studentským životem na internátu.
A jak tento studijní pobyt hodnotí Adéla Kolářová, která se z La Brède vrátila začátkem prosince 2014? Zde jsou její postřehy…
Moje francouzské dobrodružství
Celý příběh o mé cestě do Francie by postrádal smysl bez jednoho detailu: prvotní příčiny. A tou byl náš pobyt v Lycée de la Sauque v květnu 2013. Tehdy jsem si tolik zamilovala francouzské snídaně, toulání mezi kamennými domky a akvitánskou mlhu přivanutou od oceánu, že jsem se rozhodla vrátit se. A udělala jsem pro to vše.
Na podzim 2013, kdy k nám dorazila francouzská delegace, odjela do Lycée de la Sauque naše první studentka Markéta. Chtěla jsem následovat jejího příkladu, a tak jsem pilovala francouzštinu se svým skvělým korespondentem Maximem. Ten má asi největší podíl na tom, že jsem se francouzštiny nezalekla a odvážila se požádat o možnost odjet. Samotnému odjezdu předcházely hromady papírování, ale o tom netřeba mluvit. Důležité je, že jsem nakonec 30. srpna 2014 dorazila do Bordeaux.
První týdny ve škole byly tvrdé. Francouzi jsou ale v komunikaci vstřícní a cítí se potěšeni, když máte skutečný zájem o jejich jazyk, i když chvilku trvá přesvědčit je, že skutečně chcete mluvit francouzsky (zatímco anglicky byste se nejspíš domluvili lépe). Ale jsem ráda, že jsem si stála za svým, protože pokrok se dostavil opravdu rychle! V cizí zemi se totiž jazyk učíte jako malé dítě, zaslechnete někde slovo, párkrát ho použijete (několikrát zaručeně ve špatném kontextu, takže trapas je nevyhnutelný, ale to patří k věci!), tušíte, co asi tak může znamenat, ale když se vás pak doma zeptají na český překlad, marně si lámete hlavu.
O víkendech a o prázdninách jsem bydlela u celkem pěti rodin. Dvě jsem měla dopředu domluvené díky panu řediteli z Lycée de la Sauque, a to rodinu Emmy, mé spolubydlící z internátu, a pak rodinu mého korespondenta Maxima. Ve škole jsem se ale rychle seznámila, a tak jsem několik víkendů a prázdniny strávila u rodin svých francouzských kamarádů. A co rodina, to originální životní styl a boření klišé. Zažila jsem víkend v městečku i na farmě uprostřed lesa. Jedla jsem stříbrnými příbory s ubrouskem na klíně i pizzu u televize. Spala jsem ve svém vlastním apartmá i s kamarádkou v pokoji. A vyslechla hromady názorů od politiky až po nejlepší výběr krmiva pro slepice.
Mimo to jsem zažila spoustu úžasných střetů s místní kulturou. Strávila jsem víkend v rybářské vesničce v zálivu Arcachon. Pomáhala při ruční sklizni hroznů. Byla na své první skautské výpravě. Ztratila se (a zase se našla) v lese na výletě na poutní místo Rocamadour. Ochutnávala všechna možná jídla od ratatouille po ústřice. Zúčastnila se nezapomenutelné pouti do Lurd, kde jsem se svými spolužáky pomáhala vozit nemocné, vést modlitbu, připravovat palačinky – a to vše ve školních uniformách ve stylu mrkev (oranžová halena a naťově zelený baret).
Po naplněných třech měsících přišel čas odjezdu. Poslední víkend v Bordeaux. Loučení s Maximem, který byl po třech měsících, kdy se o mne ve škole staral, skoro jako můj bratr. Slzy, dárky, sliby, že se brzy uvidíme. A pak to přišlo, v pondělí 2. prosince 2014 opět Praha a teplotní šok 20°C.
Pobyt v zahraničí má jistě svá pro i proti. Je to vykročení z komfortní zóny, vydání se všanc druhým lidem (a placení školného). Což je dobrá cena za to, co máte šanci získat, budete-li otevření: samozřejmě znalost jazyka, ale také nové kontakty, otřes přesvědčení o životních banalitách (například že prádlo se musí prát podle barev a pečlivě se vyžehlit) a větší samostatnost. A hlavně zažijete náročný, ale skvělý a o skutečné pochopení věcí usilující francouzský vzdělávací systém.