Novinky
Praktické maturity pedagogického lycea z dramatické výchovy
Nově vybavená učebna dramatické výchovy prošla první zatěžkávací zkouškou při praktických maturitách studentů obou oborů pedagogické školy. Odehrály se sice o měsíc později, než bylo původně plánováno, a samozřejmě s rouškami, ale přesto s dobrou energií, živými diváky a skvělými divadelními výstupy.
Osm studentů pedagogického lycea v letošní koro-verzi praktických maturit místo celé inscenace divákům předvedli pouze tajemný fragment – část vytvořené inscenace. (Koncepci celé inscenace odevzdávali v písemné podobě jako režijní knihu.)
Studenti si v září 2019 vylosovali výchozí motivy pro svůj divadelní výstup, který pak individuálně rozpracovávali do konkrétnějšího tématu, a průběžně hledali pro své téma divadelní formu a námět (předlohu). Někteří větší část divadelní tvorby zvládli naživo, před uzavřením škol, někteří vytvářeli konkrétní podobu své inscenace až s imaginárními online herci a v divadelním prostoru omezeném pouze na prostor vlastní představivosti. Od 12.května 2020 už ale studenti zapáleně pracovali ve škole, až získaly jejich divadelní výstupy krásně živou, hmatatelnou podobu.
Dan Ruggieri vycházel z motivu sny/fantazie, a ten se promítl do činoherně-snového zpracování jeho autorské hry s názvem “Nářky ztracených duší”. Tím, že se domov může stát i něčím nebezpečným se ve svém divadelním projektu “Domečku, domove!” zabývala Simona Bajerová a navrhla pro svou inscenaci funkční, variabilní scénografické řešení. Marie Jašková se inspirovala Saint-Exupéryho Malým princem, ale téma znovunalezení radosti ze života přenesla do situace nespokojené mladé ženy jménem Antonie – a vznikla “Malá velká myšlenka”. Josef Kožnárek přetavil obavy a stresy z maturity (nejen své vlastní, ale i svých vrstevníků) do groteskního kabaretního tvaru s názvem “Cirkus Maturanto”. Autorská pohybově-taneční inscenace “Ona” Miriam Matisové se zabývá strachem ze změny, touhou změnit stereotyp a najít sebe sama.
Kamilu Krpcovou fascinovala otázka množství a potřebnosti hmotných věcí v životě člověka a zpracovala ji ve svém autorském monodramatu “Bez věcí nad věcí” s tragikomickou nadsázkou. “Aby nebylo dusno” Nory Marečkové nahlíží výchozí motiv (dům/domov) krutou perspektivou strojenosti a přetvářky rodinných sešlostí. Pohybovou inscenaci s prvky činohry a využitím projekce “Čas” vytvořila Magdalena Kovářová, zajímavě v něm personifikovala složky času a metaforicky zachytila obecné lidské hledání smyslu života tady a teď.
Všem studentkám a studentům děkuji za obohacující divadelní i osobní setkávání během čtyř let studia dramatické výchovy a přeji: ZLOMTE VAZ!
Eva Davidová
