Novinky
Povídky pajdopražské
Exkurze do Prahy ve čtvrtém ročníku se stala mezi studenty téměř legendou. Je to ale opravdu nezapomenutelný školní výjezd? Čeká večer na studenty vysněná hospoda s vysněnou češtinářkou a třídním, nebo jdou všichni po večerníčku v klášteře poslušně do postýlky?
Náš třídenní výlet započal ve středu 23. října již v brzkých ranních hodinách. “Děvčata, víte, je toho opravdu velmi mnoho k vidění, to stojí za to!” ospravedlňovala hlavní organizátorka a pracovnice cestovní kanceláře “Praha pro pajdy” paní Mičánková sraz již v 5:50. Až na mírné ztráty, které se zapomněly v posteli, jsme se ale nakonec všichni bez problémů sešli. V RegioJetu také většina účastníků zájezdu dohnala svůj spánkový deficit, až tedy na dva nejmenované pedagogy, kteří cestu propovídali nad kafem za 10,- Kč.
Ubytování bylo zařízeno v klášteře u kapučínů (název pochází z jejich záliby pít kapučíno, pozn. red.). Klášter disponoval vším, co si studentky mohly přát – od sprch s teplou vodou přes spousty zásuvek na telefony a v blízkém okolí také “Žabkou”, dražší variantou Brněnky, což si ani přední ekonomové ČR nemysleli, že by bylo možné.
Co se programu týče, zde je tedy výběr toho nejlepšího či nejzajímavějšího, dle názoru redakce:
Ve Strahovském klášteře jsme obdivovali knihovnu čítající přes 200 000 svazků. K monumentální atmosféře místa také dopomáhaly vysoké stropy zdobené freskami s výjevy ze Starého zákona a významnými historickými událostmi. Pan doktor, jenž nás prováděl, ozvláštnil prohlídku třeba tím, že nás ve filozofickém sále nechal hledat skryté dveře (opravdu tam jsou).
Ranní komentovaná procházka hlavním městem, která vedla mj. přes Petřín, Hrad, dům U Dvou slunců (oblíbené spojení do diktátů, bacha na to), Kampu a Karlův most byla pro mnohé vrcholem výjezdu. Procházet se v jemném ranním sluníčku, dýchat čerstvý podzimní vzduch a kochat se starou Prahou posypanou podzimním listím bylo skoro až dojemné.
Dále děvčata zaujala třeba i prohlídka Nové scény Národního divadla, především byly ale zasaženy návštěvou Národního památníku hrdinů heydrichiády. Po příchodu jsme nejdřív zhlédly video informující o událostech roku 1942. Dozvěděly jsme se informace ohledně diverzní akce výsadkářů exilových československých sil a následném osudu jejich i celého národa. Po tomto úvodu nás pan průvodce vzal do samotném krypty chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kde se parašutisté po dobu 3 týdnů ukrývali. Vidět tohle místo na vlastní oči nás zanechalo poněkud otřesenými. Velké díky patří také panu průvodci, který svým výkladem dokázal zaujmout všechny přítomné a vzbudit v nich zájem o tohle téma. Pro skupinu budoucích pedagožek měl tento zážitek obrovský přesah. “Takhle má vypadat výklad” nebo “Doufám, že je ten člověk ve školství” komentovaly následně studentky.
Neopomenutelnou součástí exkurze byla také večerní divadelní představení. Inscenace “Rain man” v podání Divadla Na Fidlovačce se třídě obzvlášť líbila.
A co teda ta hospoda? Byla? Tato záležitost nechť zůstane zahalena v mlze tajemství. Prozradíme jen, že společně strávený čas, ať již v divadle, na procházce, prohlídce, v hospodě u piva či ve sklepě kapučínů s dětským džusíkem, byl k nezaplacení. Nakonec, co zůstává v galeriích telefonů, a především v paměti po letech, nejsou jenom fotky města či kafe ze Starbucksu, ale hlavně ty nenahraditelné malé dokonalosti. Tiché ráno s výhledem na střechy Prahy, hledání skrytých dveří, společné dojmy z krypty, setkání s Jankem Rubešem… Kdesi mezi RegioJetem, Prahou a kapučínským klášterem jsme nenašli jen informace z učebnic dějepisu, ale také příležitost stát na místech, kde se psala historie, čas si popovídat, čas být spolu. Ať si každá další třída hodnotu v tomto výletu najde sama. Třeba ne jen v hospodě.
Tereza Šebestová (PL4)
