Novinky
Ohlédnutí za studijním pobytem ve Francii
Výrazným plodem spolupráce s partnerskou školou Lycée de la Sauque v La Brède jsou nejen oboustranné jazykově-poznávací pobyty, ale také možnost tříměsíčního studijního pobytu našich studentů septimy, a to za velmi výhodných finančních podmínek, čehož od zahájení vzájemné spolupráce využilo již sedm studentů: Markéta Solnická (září – listopad 2013), Adéla Kolářová (září – listopad 2014), Kateřina Kubíčková (září – listopad 2015), Anna Kasanová (září – listopad 2016), Kristýna Mikulková (září – listopad 2017), Natálie Nečasová (září – listopad 2018). V současnosti je na studijním pobytu student septimy Jan Malý (září – listopad 2019).
Na základě dohody s partnerskou školou jsou naši septimáni zařazováni do předmaturitního ročníku literární větve (Première L), v jejímž týdenním rozvrhu dominují humanitní předměty. Studenti tak mají při rozborech literárních děl s následnými diskusemi možnost co nejčastějšího kontaktu s psanou i mluvenou podobou francouzštiny.
Jelikož je Lycée de la Sauque školou internátní, jsou všichni zahraniční studenti přes týden ubytováni v areálu školy, přičemž se přes víkend stávají součástí rodiny jednoho z domácích studentů. Dostávají tak skvělou příležitost poznat jak klasický život francouzské rodiny, tak i klady a zápory spojené se studentským životem na internátu.
A jak tento studijní pobyt hodnotí Natálie Nečasová, která se z La Brède vrátila začátkem prosince 2018? Zde jsou její postřehy…
Cizí země, cizí jazyk, cizí lidé, cizí škola, cizí kultura… Do toho všeho jedna vyplašená Češka, která uměla francouzsky sotva napočítat do sta a která se nakonec po všech radostech i strastech vrátila domů s obrovskou vděčností, životními zkušenostmi, skvělými novými mezinárodními kamarády a o kus lepší francouzštinou. Musím říct, že není ani zdaleka jednoduché shrnout tyto tři plně nabité měsíce do tak krátkého článku, abych nic důležitého nevynechala a zároveň vystihla to hlavní, co jsem si z celého studijního pobytu odnesla.
Úplně nejdůležitější ze všeho je nebát se, vyjet, vydržet a vytěžit z toho pro sebe to nejlepší. A tím nejlepším nemyslím jen výsledky, znalosti nebo ocenění, ale hlavně všeobecný rozhled, nové kamarády, názory, zábavu, výlety, poznání překrásné Francie, její kultury, přírody, památek a všech pokladů, které skrývá. Najednou jste odkázáni jen a jen sami na sebe, i když máte úžasnou hostitelskou rodinu, která je vám obrovskou oporou. Je jen na vás, kam vaše cesta povede. Nemáte se za co ani za koho schovat, což ze začátku nemusí být úplně příjemné, ale nakonec vám to strašně moc dá a možná poprvé máte možnost se opravdu lépe poznat. Všechno je nové, málo čemu rozumíte a perete se s okolím i sami se sebou. Řeknu vám, všechno za to 100% stojí. Zaprvé nejste sami, kdo si tím prochází (a čím dříve k sobě někoho podobně ztraceného najdete, tím lépe se vám bude bojovat dál), za druhé vás to posouvá v životě neskutečně daleko a na ty krásné momenty už nikdy nezapomenete.
Já osobně jsem byla nejvděčnější právě za svou italskou a německou kamarádku, se kterými jsem nejen studovala ve škole, ale také jezdila každý víkend do Bordeaux, plánovala výlety po Francii, seznamovala se jednodušeji s ostatními Francouzi a necítila se vůbec sama. Zažily jsme spoustu krásných chvilek, vyfotily tisíce fotek, pomáhaly jedna druhé, povídaly si s lidmi jen tak a navzájem se podporovaly.
Jsem moc vděčná i za svou hostitelskou rodinu. Připravili mi zázemí, o kterém se může kdejakému „výměnnému“ studentovi jen zdát. Jeli jsme na týden do Paříže, do Pyrenejí, k moři, na venkov, v neděli jsme chodili na mši s dalšími rodinkami z okolí, vařili, sledovali filmy, hráli hry, chodili do kina, do města, k sousedům… Tyto chvilky mi zlepšovaly francouzštinu asi úplně nejvíc. Nebyli to učitelé, materiály, učebnice ani hodiny na lyceu. Stačily obyčejné momenty, kdy se jen ze začátku ptáte, jak se řekne vidlička a nůž, a po třech měsících chytáte i hovorové výrazy a se svou francouzskou sestrou a tatínkem se celý večer smějete u seriálu, kterému jste na začátku vůbec nerozuměli.
Jeďte! To je jediné, co bych vzkázala. Ve výsledku je jedno kam, všude si něco hezkého najdete, když jen trochu budete chtít. Tu zkušenost vám nikdo a nic jiného nedá, jazyk si zlepšíte, i kdybyste nechtěli, a navždy budete mít co vyprávět. A i nějaká ta nepěkná zkušenost vás nakonec opravdu posílí, jako posílila mě.
