Novinky
Ohlédnutí za studijním pobytem v partnerské škole Lycée de la Sauque v La Brède
Jak již bylo zmíněno na jiném místě, výrazným plodem spolupráce s partnerskou školou Lycée de la Sauque v La Brède jsou nejen oboustranné jazykově-poznávací pobyty, ale také možnost tříměsíčního studijního pobytu našich studentů septimy, a to za velmi výhodných finančních podmínek, čehož od zahájení vzájemné spolupráce využilo již pět studentek: Markéta Solnická (září – listopad 2013), Adéla Kolářová (září – listopad 2014), Kateřina Kubíčková (září – listopad 2015), Anna Kasanová (září – listopad 2016) a Kristýna Mikulková (září – listopad 2017). V současnosti se na svůj studijní pobyt připravuje studentka sexty Natálie Nečasová (září – listopad 2018).
Na základě dohody s partnerskou školou jsou naši septimáni zařazováni do předmaturitního ročníku literární větve (Première L),v jejímž týdenním rozvrhu dominují humanitní předměty. Studenti tak mají při rozborech literárních děl s následnými diskusemi možnost co nejčastějšího kontaktu s psanou i mluvenou podobou francouzštiny.
Jelikož je Lycée de la Sauque školou internátní, jsou všichni zahraniční studenti přes týden ubytováni v areálu školy, přičemž se přes víkend stávají součástí rodiny jednoho z domácích studentů. Dostávají tak skvělou příležitost poznat jak klasický život francouzské rodiny, tak i klady a zápory spojené se studentským životem na internátu.
A jak tento studijní pobyt hodnotí Kristýna Mikulková, která se z La Brède vrátila začátkem prosince 2017? Zde jsou její postřehy…
Jednoduše řečeno, na studium v zahraničí vás nic a nikdo nepřipraví. Jasně, můžete si o tom něco přečíst, snažit se psychicky se připravit a vyzpovídat ty, kteří tam byli před vámi. Pravdou ale zůstává, že realita je pro každého jiná. Skáčete do neznáma, a na to vás nikdy nikdo nepřipraví. Na tři měsíce si sbalíte kufry, nasednete do letadla směr cizí země a cizí rodina, kde na vás navíc každý mluví jazykem, který zas tak dobře neovládáte.
Začátek je zmatek. Pamatuji si, jak ještě v letadle jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem to vážně udělala. Kdy jsem sebrala dost odvahy odjet někam, kde budu tři měsíce žít sama? Co když se mi ve škole nebude líbit? Co když mi hostitelská rodina nebude vyhovovat? Co když nezapadnu? Co když se nedomluvím a nezvládnu se ani zeptat, kde je záchod? Nechala jsem svůj dosavadní život za sebou, sbalila si kufry a odjela na čtvrt roku. Já měla to obrovské štěstí, že jsem se setkala s mnoha úžasnými lidmi, kteří mě přijali a vzali mě mezi sebe, jako kdybych tam byla odjakživa. Stali se velkou součástí mého života a ještě teď, pět měsíců po mém odjezdu, se mi po nich stále stýská. Všichni na mě byli hodní, pomáhali mi a starali se o mě, ale to samozřejmě pořád neulehčuje tu situaci jako takovou. Jednou jsem někde četla, že studium v zahraničí bude pravděpodobně to nejšťastnější a nejsmutnější období zároveň. Neumíte si vůbec představit, jak moc je to pravda. Potkala jsem tolik skvělých lidí, viděla tolik úžasných věcí, tolik jsem se nasmála a byla hrozně šťastná, zároveň mi ale pořád chyběla moje rodina a kamarádi, kteří ode mě byli tolik kilometrů daleko. Často jsem si přála, aby ty věci se mnou mohli zažívat lidé, kteří na mě čekali doma, a současně jsem si někdy připadala šťastná až přespříliš, protože by mi přece můj život v České republice měl chybět víc.
Nebudu lhát a říkat, že všechno bylo pořád skvělé, to snad ani není možné. První den v nové škole jsem byla zoufalá a jediné, co jsem chtěla, bylo být zpátky ve své třídě, kde všechny znám a všichni znají mne, kde se cítím dobře a uvolněně, ne mezi lidmi, které neznám a kterým skoro ani nerozumím. Všechno chce ale svůj čas, a teď mi moje francouzská třída velmi chybí, protože postupně se z nich všech stali moji kamarádi. Evropské státy nejsou tak rozdílné, takže kulturní šok nebyl nijak veliký, horší byl šok ze školy. Věděla jsem, do čeho se chystám. Anička (která byla v Lycée de la Sauque rok přede mnou) trpělivě odpovídala na všechny moje otázky, ale naživo je to stejně trochu náraz. Internát, žádná wifi a mobily povolené jen v parku. No, začátky byly mírně krušné. Na druhou stranu to mělo mnoho pozitiv (ale to nemění nic na tom, že internetu se dobrovolně vzdávat nehodlám), jako například to, že vztahy se upřímně utužují lépe, když nemůžete dělat nic jiného než si povídat. Internát byl navíc pro moji francouzštinu naprosto skvělý, protože od sedmi ráno do jedenácti večer jsem snad nezažila dvě minuty, kdy bych nemusela mluvit francouzsky nebo kdy by někdo nemluvil francouzsky na mne.
Mám pocit, že jsem trochu odbočila, chtěla jsem, aby tento text byl především motivační. Byla to velká, až strašidelná věc, do které jsem se pustila? Určitě. Stálo to za to? Stoprocentně. Nejen proto, že se moje úroveň francouzštiny posunula nejméně o dvě úrovně výš. Byla to naprosto nová a skvělá zkušenost. Musela jsem se osamostatnit, nebyl nikdo, za koho bych se mohla schovat, prakticky vzato jsem to byla já versus všechno kolem mě. Velmi mne to posunulo. Uvědomila jsem si tolik věcí, a to nejen o sobě, ale celkově o světě. Třeba jak důležité je nebát se, prostě to udělat, moc nad tím nepřemýšlet. Vyjít ze své komfortní zóny, sbalit kufry a prostě jet. Váš život vám nikam neuteče. Kamarádi na vás nezapomenou, rodina se na vás nebude moci dočkat. Došlo mi, že ne všechny věci jsou tak důležité, že se musíte snažit a jít si za svým. Nestresujte se tím, co není podstatné. Nemusíte mít ve škole ze všech předmětů skvělé známky, samozřejmě nepropadejte, ale soustřeďte se na to, co vás baví, co chcete v budoucnu dělat, v čem vidíte smysl. Nemůžu najít snad ani jednu negativní věc, kterou by mi tento pobyt přinesl, snad jen to, že teď jsem ještě víc neochotná zůstávat příliš dlouho na jednom místě. Na světě je tolik skvělých lidí a nádherných míst, a proto je škoda zůstat v Brně za oknem.
Našla jsem druhou rodinu. Vím, že v malé vesničce u Bordeaux žije rodina a kolektiv, kteří mě vždy přivítají s otevřenou náručí a ke kterým už vždycky budu cítit pouto. Našla jsem tolik kamarádů z celého světa. Z USA, Německa, Nového Zélandu, Koreje, Anglie. Mám naplánovaný program na prázdniny tak na tři roky dopředu. S ostatními studentkami z výměnného pobytu (i když ty studovaly v Arcachonu) jsme trávily každou sobotu v Bordeaux, kdy jsme byly každá z jiné země, a proto jsme se domlouvaly jen anglicky. Máme v plánu se všechny navzájem co nejdříve navštívit. Našla jsem tolik nových možností, otevřelo se mi tolik dveří do budoucna. Procestovala jsem pět regionů Francie, strávila jsem týden v Paříži. Objevila jsem, že ne všechny kočky jsou potvory a že hlídat děti je o dost složitější, když jejich jazyková úroveň je lepší než ta vaše.
Prostě se nebojte. Netušíte, co vás čeká, a to je dobře. Já jsem měla obrovské štěstí, ne každý narazí na tolik skvělých lidí jako já, ale myslím si, že co se Lycée de la Sauque týče, ještě nikdo neměl problém s hostitelskou rodinou nebo zapadnout do školy. Takže jestli o studiu v Lycée de la Sauque nebo kdekoli v zahraničí uvažujete, jděte do toho, dokud máte tu možnost. Nebudete litovat, to vám slibuju. Já doufám, že si to budu moci zopakovat i na vysoké škole. Bon voyage!
