Novinky
bronzová expedice DofE
Je 2.5. 10:00 a společenstvo pěti dívek konečně dorazilo na místo. Strání, Květná. Zde to všechno začalo… Jako první jsme musely pokořit obrovský strmý kopec na Velkou Javořinu. Nenechaly jsme se však odradit a vrhly jsme se na něj jako na divoké zvíře. Nebyla to žádná hračka, ale my byly trpělivé a dávaly si přestávky. Když už se zdálo, že jsme překážku překonaly, asi 300 metrů před naším prvním cílem začalo pršet. Zmokly jsme. Hned jak jsme se dostaly k Velké Javořině, našly jsme úkryt v dřevěné chatrči a schovaly se tam. Po chvíli dorazili naši hodnotitelé, paní učitelka Močubová a pan učitel Zemánek. Pochválili náš výkon a my mohly jít dál. Naivně jsme si myslely, že překonat Velkou Javořinu bude to nejtěžší, ale, jak se po dalších 10 kilometrech ukázalo, nebyla to tak úplně pravda… V nohách jsme měly už přes 17 kilometrů a před námi bylo ještě dalších deset. Cesta byla nekonečná a plná zoufalých chvilek. (Během cesty jsme měly pouze tři fáze: Fáze ticha po pěšině, kdy žádná z nás nevydala ani hlásku a prostě se šlo. Fáze zoufalství, kdy jsme se zoufale smály a výmýšlely ty největší kraviny. A nakonec, fáze nadávek, kdy jsme z plného hrdla nadávaly na tu dlouhou a nekonečnou cestu.) Poslední 4 kilometry byly opravdu kritické. Začalo se stmívat a cesta stále nebrala konce. Po mučivých téměř dvou hodinách jsme konečně viděly náš cíl. A aby toho pro naše nervy nebylo málo, opět začalo pršet. Co nejrychleji jsme se snažily postavit stany, abychom si mohly udělat jídlo a jít spát. Oheň nám, překvapivě, nešel rozdělat, a tak jsme si musely špekáčky osmahnout v ešusu na vařiči. Pak už jsme konečně mohly jít spát. Nějakým záhadným způsobem jsme přežily chladnou a deštivou noc a probudily se do agresivního větru a sibiřské zimy. Ohřály jsme si vodu na rekordních 40 stupňů a udělaly si čaj. Uklidily jsme po sobě naše tábořiště a odvážně jsme vkročily do dalšího dne. Po 4 hodinách jsme konečně dorazily do našeho posledního cíle, Lučiny, a překvapivě nezačalo pršet. Slunce se konečně ukázalo, a to v plné jeho kráse. K obědu byly uvařené špagety s omáčkou, sýrem a okurkou. Po obědě jsme se vydaly na autobusovou zastávku a už jen čekaly na autobus. A to byl konec našeho sebevražedného dobrodružství. I přes všechny ty komplikace a překážky jsme si s holkama expedici velmi užily a shodly se na tom, že jsme mohly potkat ještě medvěda, takže to vlastně dopadlo ještě dobře.
