Historie školy

Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno byly zřízeny Českou provincií Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, založená 8. září 1928 S. Marií Růženou Nesvadbovou, se již od počátku své existence vyznačuje svým osobitým charismatem: všechny své modlitby, práce a oběti věnuje na úmysl za sjednocení křesťanů ve víře, zvláště mezi slovanskými národy. Sestry této kongregace v současné době působí nejen v oblasti sociální (péče o mentálně postižené děti, pomoc lidem v tíživé životní situaci) a pastorační (výuka náboženství, příprava ke svátostem, pastorace nemocných), ale rovněž ve výchovně-vzdělávacím procesu, tj. ve školství. Tímto směrem se ubírala činnost cyrilometodějských sester již od založení kongregace.

Dějiny našich škol počínají rokem 1924, kdy byly v červnu na Lerchově ulici v Brně započaty práce na stavbě ústavu pro mentálně postižené děti (budova současné Cyrilometodějské církevní základní školy). Poté, co byla tato výstavba již o rok později ukončena, byla pro postižené děti zřízena i škola. Od roku 1929 se v budově nacházel i generalát a noviciát kongregace, spolu s internátem pro venkovské dívky, přicházející do Brna za studiem. Z tohoto důvodu došlo v roce 1930 k zajištění větší kapacity budovy, a to přistavením budovy nové (dnešní gymnázium a pedagogická škola).

Činnost sester se slibně vyvíjela. Pro vzdělání a křesťanskou výchovu mládeže otevřela kongregace ve školním roce 1933/1934 první třídu Řádového dívčího gymnázia, čímž byl naplněn druhý účel kongregace, tj. výchova dívek ve víře a křesťanských zásadách. Prvním ředitelem byl ustanoven Msgre. Dr. Methoděj Marvan, doktor filozofie a docent církevního práva na diecézním bohosloveckém učilišti v Brně. Zpočátku vyučovali jen laičtí profesoři, od roku 1936 začaly vyučovat i sestry, které postupně obsáhly všechny vyučované předměty.

Existence gymnázia však netrvala dlouho. 17. října 1940 obsadila budovu gymnázia pro vojenské účely říšská branná moc. Školní rok byl dokončen v prostorách státního gymnázia na Legionářské ulici a po prvních maturitách, kdy 28 oktavánek muselo maturovat v pronajatých místnostech státního gymnázia, byla v červenci 1941 činnost školy zastavena úplně. V srpnu 1941 bylo gymnázium zrušeno a studentky přiděleny jinému brněnskému gymnáziu, kde měly své studium dokončit.

Podobný osud stihl i budovu současné Cyrilometodějské církevní základní školy (Lerchova 65), tehdejšího hlavního domu kongregace, kde sídlil generalát s noviciátem a také ústav se školou pro mentálně postižené děti. Jen několik dní po zabrání gymnázia se 28. října 1940 dostavil velitel německého vojska s ozbrojenou družinou a nařídil, aby se sestry i handicapované děti do tří dnů vystěhovaly a uvolnily místo pro potřeby jednotek SS.

Po osvobození republiky zabrala obě budovy na Lerchově ulici Rudá armáda, která zde zřídila vojenský lazaret, a tím dovršila zpustošení budovy. Teprve poté, co se vojsko po svízelných čtyřměsíčních jednáních v říjnu 1945 konečně vystěhovalo, mohlo dojít na gymnáziu k opětovnému zahájení vyučování. Trvalo však ještě několik měsíců, než se podařilo válečné škody zcela odstranit.

Kritický rok 1948 zasáhl i provoz gymnázia. V únoru 1949 Zemská školní rada v Brně oznámila, že se gymnázium zestátňuje, a to s platností od 1. září 1948. V listopadu 1949 pak byla budova gymnázia i s jeho veškerým vnitřním vybavením přidělena velitelství Sboru národní bezpečnosti (SNB) za účelem zřízení vlastní školy s internátem. V červenci 1950 byly sestry i s postiženými dětmi vystěhovány také z ústavu, a to do Jiříkova-Filipova u Rumburka v severních Čechách. Generální dům s noviciátem byl přeložen na Velehrad.

Nové vzkříšení škol nastalo po sametové revoluci roku 1989, kdy byly v roce 1991 kongregaci obě budovy na Lerchově ulici v rámci restitucí církevního majetku vráceny, a sestry tak mohly opět začít naplňovat své poslání.

Po provedení rozsáhlých úprav – kvůli velmi špatnému stavu obou budov – došlo ve školním roce 1992/1993 k zahájení vyučování na Cyrilometodějské církevní základní škole (Lerchova 65). Ve školním roce 1996/1997 zahájila činnost Cyrilometodějská střední pedagogická škola a gymnázium (Lerchova 63), tj. současné Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno, jejíž dvacetileté výročí obnovení činnosti právě slavíme…

Proslov sestry Václavy Dudové (generální představené kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje) ke 20. narozeninám školy

Drazí přátelé,

chtěla bych jen krátce promluvit o době, kdy škola začala vznikat.

Před 25 roky byla naše kongregace vyzvána v rámci restitučního zákona, aby si podala žádost o vydání některé z budov, které jí byly před 40 roky odňaty. Generální vedení po poradě se sestrami se spontánně rozhodlo pro obě budovy zde v Brně, na Lerchově ulici. Měly k těmto místům velké citové vazby, všechny sestry totiž Brnem prošly, protože budova dnešní Cyrilometodějské základní školy byla přes svoji další náplň hlavním domem kongregace, domem noviciátním a formačním. Také pro mnohé dívky, které přišly z venkova studovat na Dívčí řádové gymnázium, se staly domovem s velkou rodinou.

V r. 1991 jsme se dívaly na nadšení svých starších spolusester a do smíchu nám moc nebylo. Všechny sestry, bývalé profesorky, byly důchodového věku a ani jedna se již nemohla postavit za katedru. Ze sester, které nastoupily do kongregace v r. 1969 – 1989, většina tajně, neměla a ani nemohla mít žádná z nich pedagogické vzdělání. Mladé sestry, které nastoupily po revoluci v r. 1990, byly na samém začátku studia.

Z minulosti jsme věděly, že gymnázium bylo dvakrát zrušené – Němci v r. 1941 a komunisty v r. 1949. Obnovení v r. 1945 bylo náročné, protože po poražených Němcích se v obou budovách zabydlela sovětská armáda i s lazaretem. Následné obnovení bylo vzhledem k devastaci, kterou po sobě obě armády zanechaly, dosti náročné. Školní rok 1945/46 začal v náhradním objektu (u sester vincentek v Jundrově) a studentky se mohly přestěhovat zpět až koncem podzimu téhož roku. Zdánlivý klid trval čtyři roky a vše se opakovalo, ale s jiným, beznadějným scénářem. Obě vrácené budovy nebyly v dobrém stavu, obzvlášť budova dnešní CMcZŠ. Kolem se kupilo i mnoho dalších problémů, které by člověka ani ve snu nenapadly.

A právě v této situaci jsme pochopily, že všechno, co se zde před námi začíná odvíjet, je plně v rukou Božích a jestliže budeme stavět na sobě, nemáme šanci toto dílo uvést do života. Bylo nám jasné, že spolupráce mezi školami a námi, musí být postavena na naprosté oboustranné důvěře a ředitelé musí mít pro svoji práci volné ruce, podepřené příslušnými kompetencemi. Všechny sestry, obzvlášť ty, které ve škole působily, jsme prosily, aby toto dílo podporovaly svými modlitbami a oběťmi.

Na CM církevní základní škole, Lerchova 65, která byla zřízena po nutných opravách k 1. 9. 1992, se vytvořil výborný a nadšený pedagogický tým v čele s ředitelkou Dr. Marii Holíkovou a zástupcem řed. Mgr. Zdeňkem Strašákem. V pedagogickém sboru byli i učitelé s aprobací pro III. stupeň škol, kteří o čtyři roky později mohli vytvořit jádro nově vzniklé střední školy. (Mgr. Marie Koukalová, Michaela Bloudková – Dvořáková, Květa Kouřilová, Božena Ilková, Jaromír Smékal… Do administrativy přešla S. Vojtěcha Černá – ekonomka a pí. Eliška Motúzová – sekretariát ředitele).

V r. 1994 jsme požádaly Ministerstvo školství o zřízení Cyrilometodějského osmiletého gymnázia, střední pedagogické školy – obor předškolní a mimoškolní výchova a dvouletého nástavbového studia. Brzy jsme dostaly souhlas k zřízení gymnázia, ale ne pro pedagogickou školu. MŠ vítalo zřízení střední pedag. školy v Brně, protože zde pedagogická škola nebyla, ale problém byl s oborem předškolní výchovy. V té době se uvažovalo, že učitelé mateřských škol budou muset absolvovat vysokoškolské vzdělání a navíc se rušily středoškolské nástavby. Chtěly jsme školu otevřít v r. 1995, protože v r. 1996 mělo dojít k uzákonění povinné školní docházky na devět let. Byl přijat nově nabídnutý obor výchovná a humanitární činnost a škola mohla započít svoji činnost až od 1. 9. 1996. Se vším úředním vyřizováním nám velmi pomáhalo vedení naší CMcZŠ a P. Jiří Kaňa, který měl na starosti církevní školství při brněnském biskupství. Výborně se s ním spolupracovalo. Vzhledem ke změně základní školní docházky mohla být otevřena jenom jedna třída pedagogické školy. Protože budova gymnázia byla vyklizena k 30. 6. 1996, začínalo se v prostorách ZŠ a větší část budovy byla pronajata soukromé střední ekonomické škole. První ředitelkou se stala Mgr. Michaela Bloudková. Bohužel z rodinných důvodů musela po roce odejít a přes prázdniny bylo nutné najít nového ředitele. V tak krátkém čase a nevhodném – prázdninovém období, nebylo možné dělat výběrové řízení. Oslovily jsme pana Ing. Mgr. Jiřího Haičmana, který vyučoval náboženskou výchovu na Biskupském gymnáziu, zda by přijal funkci ředitelé na prozatím malé, narůstající škole. Po rozmyšlení funkci přijal. Do svého nejbližšího týmu si vybral zkušené pedagogy, které znal z dřívějších let a věděl o jejich kvalitách a spolehlivosti.

Svojí zástupkyní jmenoval Mgr. Marii Koukalovou. Ve školním r. 1997 se třídy, kterých bylo již pět, přestěhovaly do svojí budovy. Tentýž rok na podzim se podařilo v druhém poschodí zřídit školní kapli, zasvěcenou Panně Marii, Matce křesťanské jednoty. Svátostným Ježíšem škola dostala srdce, které tam chybělo. Výtvarně se na výzdobě kaple podíleli brněnští umělci Jan Šimek, Milivoj Husák, Karel Rechlík a Petr Baran.

V počátcích se škola potýkala s velkými problémy ohledně vybavenosti jednotlivých kabinetů, nábytku, počítačů… Díky panu řediteli a všem, kteří měli školu rádi, se i toto začalo pomalu měnit k lepšímu. Ve škole začaly pracovat i naše sestry učitelky, které mezi tím ukončily svoje vzdělání …… Brněnské biskupství po delší době vyhovělo naší žádosti ohledně spirituála školy, kterým jmenovalo P. Pavla Holešínského, kaplana u sv. Jakuba. Po roce byl P. Holešínský přeložen a na jeho místo získala škola P. Petra Beneše, kaplana u sv. Tomáše, později faráře v Brně – Židenicích, který je spirituálem dodnes. Tak bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho, ale to není v této chvíli podstatné.

To, že dnes slavíme 20 let existence školy, není samozřejmé, proto bych chtěla velmi poděkovat. Velké a největší díky patří Bohu, že nad námi vždy držel svou ochrannou ruku a stále i přes naše nedokonalosti nám žehnal. Naší Matce Panně Marii, která těšila naše pláče a bolesti a dodávala nám odvahu.

Děkuji ředitelům školy – minulým i současnému, všem pedagogům a pracovníkům za vše, co jste pro školu udělali a děláte.
Děkuji všem přátelům školy, rodičům studentů, kteří jste nás podporovali svými projevy přátelství, modlitbami i finančními dary.
Děkuji všem absolventům – přinášeli jste nám hodně radosti.
Osobně bych chtěla poděkovat všem, s kterými jsem spolupracovala, za jejich otevřenost a
přátelství, kterého si opravdu velmi vážím a ráda na všechny vzpomínám.

S. Václava Dudová

V Brně dne 17. září 2016