Fotogalerie
CiMbálka na Velehradě
Milý deníčku,
už se nám stává takovou tradicí, že se poslední dny prázdnin jede na soustředění, kde se společně
učíme nové písničky, hrajeme, zpíváme, poznáváme sebe a okolí. Tím místem byl letos právě
Velehrad a klášter našich CM sestřiček, které nás hostily. A že to byl vydařený a taky vydatný pobyt! Za čtyři dny
jsme toho stihli tolik… Tak třeba pěší výlet do Jalubí, kde mají zrekonstruovaný větrný mlýn. Ten byl
otevřený, a tak se nám ho podařilo celý prozkoumat. A protože jsme spolu celý výlet klábosili, dali
jsme si zpátky takovou hru, že nesmíme říct spojku a, protože a ještě něco…, a kdo to řekl, ubral si
život. Naši chytří studenti to ale ke smůle vedoucí obešli tak, že si celou následující hodinu povídali
anglicky, německy a místy francouzsky. Brány Velehradu jsme prošli chvalozpěvem v latině. Tato hra
se hrála poprvé a naposledy.
Milý deníčku, pokud si myslíš, že si poslední dny prázdnin užiješ právě na Velehradě, tak počítej
s ranním budíčkem v 6:00, kdy začnou slavnostně vyzvánět snad VŠECHNY zvony baziliky a šest a půl
minuty oznamují nový den. Jestli se domníváš, že tuto maličkost vyřešíš tím, že půjdeš spát do stanu
na zahradu sester, viz, že sousedi mají asi na čtyřicet volně se pohybujících slepic a několik
skvostných jedinců kohoutů. Řešení? Běž ráno v 6:30 na mši, ať ten čas do budíčku aspoň nějak
zužitkuješ.
Když už jsme u těch sestřiček, tak ty mají pořád úsměv od ucha k uchu a pořád se přesvědčují, jestli
všechno máme. S kruhy pod očima přitakáváme, že se máme báječně a nestačíme se divit, kde berou
tolik optimismu, nadšení a radosti, kterou na nás zázrakem po každém setkání přenesly. Radost do
nás vlévaly i v podobě domácích švestkových knedlíků, masových výpečků, domácí zeleniny… Tuším,
že sestry už dlouho nikdo tolik nevyjedl jako my. Jejich kuchařské dovednosti à la Sestry v akci jsme se
pokusili odplatit malým koncertem naší CiMbálky. Nutno podotknout, že sestry jsou velmi bystré,
vnímavé a hudebně znalé publikum. Některé si podupávaly do rytmu, některé znaly slova, některé se
usmívaly, když tam byla nějaká chybka. Zlatým hřebem večera byl přídavek, za který sestřičky
nechtěly nic jiného než koledy. Nadšeným plamínkům v očích nešlo odolat, a tak jsme s pokorou po
půl roce na místě oprášili aspoň dvě, ale na Vánoce si budeme muset pozvat do Brna celý velehradský
klášter, abychom si napravili reputaci.
Jedním z bodů programu a naším cílem soustředění bylo najít naší cimbálce název. Vypsali jsme i
anketu na sociálních sítích, která nezůstala bez odezvy. To nejlepší, nad čím jsme aspoň přemýšleli,
byly návrhy Hlaholanka a Věrozvěstovanka. Jak asi správně tušíte, žádný z názvů se neujal a dál
zůstáváme pouze CiMbálkou. Pokud byste měli nějaký lepší nápad, než Cyrilka či Metodějka či muzika
Cyrila a Metoděje, obraťte se prosím na náš sekretariát.
Jestli máme dělat folklor, tak se vším všudy. Folklor nejsou jen hluboké texty na všechna možná
témata a dlouhé, táhlé melodie. Folklor je taky lidové umění, lidová zručnost a dovednost předávaná
z generace na generaci. Kde jinde hledat folklorní poklady než ve Strážnickém skanzenu a s kým jiným
než se sestrou Markétou. Kdo byste nevěděl, sestři je rodačka z Moravských Kopanic a v kroju taky
chodila. Domácí práce má v živé paměti a slovácký přízvuk ovládá a nebojí se jej použít! Necelé tři
hodiny pobytu ve skanzenu byly jako v pohádce, ve které si každý našel to své. Děvčice obdivovaly
kroje, výšivky, krajky, polštáře, šohaji zkoumali suchý záchod na dvorku, techniku výroby hliněných
cihel, mlátičku z dob válečných, všelijaké stroje a mnoho dalšího. Ze skanzenu si odvážíme slaměný
klobouk a také píšťalku laděnou v G, na kterou se složila dechová a basová sekce naší muziky.
A co si odvážíme z Velehradu? Každý si na soustředění našel to své. Někomu se líbila výroba vlastní
cimbálkovské tašky, někdo držel jehlu a nit poprvé v životě v ruce, někoho oslovila nádhera skanzenu,
někdo ocenil brzké vstávání a někdo byl rád, že je zase doma. Tak i tak, těšíme se na celý školní rok,
na další nové písničky a odkrývání lidové nádhery a taky na všechny, kteří tuto radost sdílí s námi.
Vaše CiMbálka
